Jak Evropané objevovali Markézy

Souostroví Markézy tvoří dvanáct ostrovů sopečného původu, z nichž je jen polovina obydlená. Řadí se do Francouzské Polynésie, přestože od Tahiti jsou vzdálené 1500 kilometrů. Život tu plyne poklidně, Markézy patří mezi oblasti, které ještě nejsou poznamenané velkým turistickým ruchem.

‍

Objevitelé bojovali s domorodci

‍

Přestože jsou odlehlé, první Evropané je objevili už v roce 1520, kdy tu proplula výprava portugalského mořeplavce Magellana. O téměř čtyřicet let později k ostrovu Fatu Hiva dorazil Španěl Álvar Mendanovi de Neyra, kterému se však nepovedlo vylodit, protože bojoval s domorodci. Vystoupal až o několik dní později na břeh ostrova Tahuata, kde nechal sloužit mši.

V následujících staletích se na Markézách zastavovaly jen občasné návštěvy, které často musely rychle uprchnout před nepřátelskými domorodci. V roce 1813 se Američané pokusili o vybudování vojenské základy na ostrově Nuku Hiva, ale ani dobře vyzbrojená posádka se nakonec místním neubránila a musela odplout.

Na trvalé obsazení si ostrovy počkaly až do roku 1842, kdy je jménem francouzského krále Ludvíka Filipa obsadil mořeplavec Dupetit-Thouars.

‍

Evropané dovezli nemoci a alkohol

‍

Přítomnost kolonizátorů měla na život Markézanů tragický vliv. Evropané na ostrovy zavlekli choroby, proti kterým domorodci neměli imunitu, a přivezli s sebou alkohol, který si vyžádal podobný počet zmařených životů jako nemoci. V polovině devatenáctého století žilo na Markézách odhadem šedesát tisíc lidí a během padesáti let tento počet klesl na třetinu.

Velkou roli v záchraně domorodých obyvatel sehrál doktor Louis Rollin, který začal Markézany očkovat proti dovezeným chorobám a poskytoval jim zdravotní péči. Ve dvacátých letech dvacátého století přežívalo na ostrovech pouze dva tisíce původních obyvatel a díky Rollinovi se populace začala opět rozrůstat, až na dnešních asi devět tisíc lidí.