Kohoutí zápasy v Thajsku a ve světě

Prakticky každá země, ve které se - ať už legálně či ilegálně - konají kohoutí zápasy, má pro jejich průběh svá vlastní pravidla. Jedno je však spojuje  - závěr. Zápas končí v momentu posledního vydechnutí jednoho z kohoutů. Ano, i tak může vypadat zábava Thajců a součást jejich kultury.

‍

Drastická zábava a hazard

‍

Vítězství v kohoutím boji nemusí být pro zvíře výhrou. Mnoho kohoutů umírá jen pár minut po skončení zápasu v důsledku vyčerpání nebo vnitřních zranění. Šťastlivci, kteří krvavý souboj přežijí, jdou do ringu o pár dní později znovu.

Ke kohoutím bojům se šlechtí speciální plemena kohoutů, tzv. bojovničky. V některých zemích mohou mít kohouti k boji dokonce upravené pařáty. Mají na nich ostré kovové nástavce, nebo jsou namočené do jedu - aby rychleji zneškodnily protivníky. Na výsledek zápasu se uzavírají sázky, jedná se tedy o rozšířenou formu hazardu.

Ve snaze obhájit krvavou zábavu a zmírnit její krutost přijali Thajci před časem nová pravidla, která svým výkladem připomínají box. Kohouti jsou rozděleni do váhových kategorií. Oba opeřence čeká 5 kol po 15 minutách, která jsou navíc oddělená 3minutovými přestávkami. Střetnutí už nekončí jenom ve chvíli smrti jednoho z ptáků, ale i v okamžiku, kdy jeden začne před druhým opakovaně utíkat, je zraněný, silně krvácí či není schopen zaujmout bojovou pozici.

‍

Jak je to s kohoutími boji u nás a ve světě?

‍

Kohoutí zápasy vznikly patrně v Asii, rozšířily se ale i na další kontinenty. Fenoménem jsou například v latinské Americe  - v Mexiku, Brazílii nebo Peru. Nelegálně se pořádají také v Indonésii, na Filipínách, v Malajsii, Indii nebo v Thajsku. V České republice a ostatních zemích EU jsou kohoutí zápasy zakázané zákony na ochranu zvířat proti týrání. Setkat se s nimi ale (i když spíše výjimečně) můžete v některých regionech Španělska a Francie.