Památky v Indii

Dillí 

Dillí je městem kontrastů, což se odráží i v jeho rozdělení na starou a novou část. Původní “staré” Dillí bylo hlavním městem muslimské Indie až do 19. století, moderní Nové Dillí vybudovali Britové ve 20. letech 19. století a bylo hlavním městem v době britské koloniální nadvlády. Nejvýznamnějšími stavbami Starého města je Červená pevnost vybudovaná z červeného pískovce – sídlo indických panovníků obehnané 2 km dlouhými hradbami - a poblíž stojící největší muslimský svatostánek v Indii - mešita Jama Masjid, na jejíž nádvoří se vejde až 25 000 lidí. Nedílnou součástí Starého města je bazar Chandni Chowk, kde můžete v úzkých klikatých uličkách nakoupit nejrůznější indické zboží a suvenýry. Nové Dillí svými širokými bulváry, hotely a zelenými parky připomíná typické evropské velkoměsto. Nachází se zde prezidentský palác, vládní budovy, banky, restaurace, velká obchodní centra i butiky známých světových značek. 

Taj Mahal

„Bílá krajka z mramoru se stěnami s ornamenty z tisíců polodrahokamů“ 
Taj Mahal je nejextravagantnější památník lásky, a zároveň turistický symbol Indie. Tato impozantní stavba se nachází v Agře, ve státě Uttarpradéš. Nádherné mauzoleum s vysokými minarety, které dal postavit mughalský císař Shah Jahan (Šáhdžáhán) na památku své druhé ženy Mumtaz Mahal, která zemřela při porodu již 14-tého dítěte v roce 1631. Stavba palácové hrobky byla zahájena v roce 1631 a trvala 22 let. Na stavbě se podílelo přibližně 20 000 dělníků. Stavělo se prý podle návrhů jednoho francouzského a jednoho benátského architekta. Žádné konkrétní jméno není však známé. Pomník je postaven z mramoru, který byl na stavbu dopravován z 300 km vzdáleného lomu. Celý povrch je zdoben polodrahokamy, drahokamy a kaligrafická výzdoba je provedena černým mramorem Od roku 1983 je Tádž Mahal součástí Seznam světového dědictví UNESCO a 7. července 2007 byl Tádž Mahal zařazen mezi nových sedm divů světa. 

Kalkata 

Hlavní město východoindického státu Západní Bengálsko si vysloužilo pověst přelidněné metropole plné bídy. Od dosažení nezávislosti docházelo při nepokojích ve 20. století k masovým migracím uprchlíků, které podrobily infrastrukturu města zatěžkávací zkoušce. Snad nejznámějším obyvatelem Kalkaty se stala Matka Tereza, původem Albánka, jež celý svůj život zasvětila boji proti zdejší chudobě.