Zázračné polynéské ovoce noni, po kterém se nestárne

K exotickým destinacím zpravidla patří i exotické plodiny, na které u nás jen tak nenarazíte. Francouzská Polynésie je v tomto ohledu nejznámější svým zázračným ovocem, kterému říkají noni. Jeho blahodárné účinky jej proslavily až v daleké Americe, kde způsobilo poprask.

‍

Noni, polynéské ovoce podobné bramborám

‍

Nejznámějším polynéským ovocem je noni (domorodci mu někdy říkají také nono). Noni je keř dosahující výšky až 8 metrů s plody, které na první pohled připomínají brambory. Na rozdíl od brambor však noni rodí po celý rok, a to v neuvěřitelném množství - až několik set kilogramů plodů v měsíci na jednom stromě. Čistá voda, vzduch a sopečná polynéská půda vytvářejí skvělé předpoklady pro produkci této zázračné plodiny. Po utržení se dá však skladovat maximálně tři dny. Možná i to je důvod, proč noni u nás téměř neznáme.

‍

K čemu se noni využívá?

‍

Dříve se toto polynéské ovoce hojně využívalo v lidovém léčitelství na podporu imunitního systému, trávení, aby tlumilo bolest, dodalo pleti a vlasům záři nebo třeba k posílení mozkové činnosti. Ne nadarmo se noni v minulosti říkalo „strom života“ nebo také „strom zabíjející bolest“.

Od poloviny 90. let zažívá polynéské noni nesmírné úspěchy nejen na polynéském, ale také na americkém trhu. Odrazem prací amerického vědce, který dokazoval jeho pozitivní vliv na dlouhověkost, bylo bleskové vybudování sítě, která začala na americký trh dodávat šťávu z noni. Velké množství Polynésanů, zejména těch z Markéz, dodnes opouští tradiční zemědělské aktivity a zaměřuje se na výnosnější odvětví související s pěstováním noni, které prospívá bez jakékoliv speciální péče.

Plody se dají mixovat i lisovat (největším producentem je společnost Morinda na Tahiti), až hotová šťáva se pak vyváží do USA. Morinda má dokonce výhradní právo na tento speciální způsob zpracování noni. Vzhledem k distribučnímu systému, který je známý jako "pyramidový prodej", může cena produktu do budoucna až stonásobně vzrůst.

Rizikem pro polynéské zemědělce je to, že posedlost po noni může zmizet stejně rychle, jako se objevila. Většina zemědělců si je vědoma toho, že noni může být jen přechodnou záležitostí. Nicméně s neustále rostoucím zájmem obyvatel Západu o to, zda nestárnou příliš rychle, se to zdá být (alespoň prozatím) jen málo pravděpodobné.